LIVE, RIDE, SLEEP WITH A BIKE ON NEW ZEALAND

22197771_10210712347347363_1690885511_o

PŘÍLET NA NOVÝ ZÉLAND

Kia Ora,

pro ty co to neznají tak jde o pozdrav v původním maorském jazyce.

Nebudu tady popisovat jak jsem se dostal na Zéland, jak na víza nebo kde dobře platí za práci. Těchto informací se dočtete na cestovatelských blogách a webech plno. Jsme BIKEŘI a proto v tomto blogu budu psát pouze na toto téma psát.

Proč jsem si vybral jako bikovou destinaci zrovna Nový Zéland a né zrovna Kanadu jako většina lidí?

Měl jsem k tomu plno důvodů, ale tím nejdůležitějším pro nás kolomrdy je neuvěřitelná hustota trailů. Nový Zéland má rozlohu zhruba 268 000km2 což je jako když spojíš Českou republiku, Rakousko a Slovensko. Když si otevřeš aplikaci TRAILFORKS (podle mne je zde zakreslena většina i ilegálních, českých trailů) tak se po součtu u nás, a našich dvou sousedů, dostaneš na číslo 1618 zakreslených trailů a tratí. Pak jsem se podíval na Zéland a tam neuvěřitelné číslo 2953  všemožných gravity stezek. Kanada má sice navrch s celkovým počtem tratí, ale po jednoduchých výpočtech jsou tu další čísla. Konkrétně nejzajímavější asi je, že Kanada má jeden trail na každých cca 600km2 a Zéland je u čísla 90km2. Což mě stačilo jako dostatečný důvod. 

Img_0285Img_0286

Další důvod je, že zde mám plno kamarádů-bikerů a díky tomu i jednodužší začátek žití tady. Myslel jsem si, že ssebou nebudu muset tahat tolik servisu apod.

Na tom jsem však stejně vyhořel. :D Koupil jsem si letenky s 5* letem (televize, hry, filmy, hudba, klimatizace, all inclusive jídlo a NEOMEZENÉ MNOŽSTVÍ ALKOHOLU :D ), protože jsem si to chtěl udělat pěkný. K běžným zavazadlům jsem si rezervoval další - sportovní zavazadlo. Už dopředu jsem hlásil, že půjde o kolo s veškerým vybavením. Dostal jsem zpětnou informaci, že se musím vlézt do velikosti balíku 150x100x50 a váhy 25kg. Velikost je nadmíru dostačující, ale váha rozhodně nebyla. Tak po dalších zjišťováních co a jak jsem se dostal bez dalších příplatků na váhu 32kg což už bylo přijatelnější. Moje kolo váží 14,1kg, nějaké to kilo má samotná krabice, kterou nemá cenu moc odlehčovat, protože na letištích se rozhodně pěkně k zavazadlům nechovají. Dresy, kraťase, chrániče, boty, rukavice, hodně skromný servis a už jsem na finálních 34kg 2 dny před odletem. Plno kamarádů mi potvrdilo, že takovou malou nadváhu ukecám na check-inu přímo na letišti a přes víkend mi nikdo na maily neodpovídal. V neděli jsem se tedy vydal směr Mnichov letiště. Dostal jsem se na letiště s pěkným předčasem, a proto jsem měl dost prostoru pro nalezení správného místa pro check-in. Dostávám se na řadu a začínáme s šikovnou, příjemnou slečnou zjišťovat, že ty 2 kila jsou pro letecké společnosti problém. Prostě v rámci mého letu je maximální přípustná váha zavazadla 32kg a to ikdyž ostatní má zavazadla mají rezervu ve váze.

Naštěstí jsem asi dostatečně okouzlil paní a hned to začala řešit po své vlastní ose, protože jsem jí vysvětlil, že už v Mnichově nikoho nemám a za pár hodin mám nastupovat do letadla. Pár telefonátů po známých a řešení bylo na světě. Po chvíli přišel kolega slečny z odbavení a navedl mě kam si mám zajet vyřešit CARGO převoz kola na Zéland. Úplatek taxikářovi, protože měl strašné keci, že cesta za 10 éček se mu nevyplatí a už jsem na místě. Vbíhám do budovy kde se nachází Leanflex, tady mě čeká mladej týpeček, kterému vysvětluji naléhavost akce, a že nemám čas, protože musím na zpátky let. Obešli jsme všechny papírování. Napsal jsem mu pouze svoje iniciály, veškeré kontakty na mě a domluvili jsme si cenu. Předávám krabici s kolem. Fotím si je, že jsem ji tam fakt nechal a spěchám na security check zpátky na letiště. Vypadá, že vše proběhlo v pořádku. Po víc než hodině čekání ve frontě, protože v Mnichově právě skončil Octoberfest, se dostávám do letadla za "5min 12" a v mailu nacházím info od Chrise, že už připravil veškerou legislativu a vše by mělo proběhnout v pořádku + fakturu na zaplacení. Tedy vše vyřízeno a teď už jen čekám kdy dorazí kolo.

Velikou zajímavostí pro vstup na Nový Zéland je tzv. biosecurity check. Jde o kontrolu veškerého trekového a sportovního vybavení, které se dostane do styku s jejich volnou přírodou. Hlídají si zde své přírodní království a snaží se udržet na ostrově pouze původní druhy fauny a flory. Takže si musím vyčistit veškeré bahno z kola, všech bot a doslova kartáčem vyčistit pláště na kole.

Takže nebuďte takový pankáči a zjistěte si přesnou váhu s dostatečným předstihem. Kdyby letecká společnost věděla o mém případě dříve tak můžeme vymýšlet rozumnější varianty převozu kola.

Jak to dopadlo? Brzy uvidíme. See ya! 

Img_0345New-zealand-800x430

PRVNÍ POJEZD

Zdar,

tak jsem se dokopal k dalšímu psaní. Už mám za sebou dva týdny žití na Zélandu a při řešení životně důležitých věcí a poznávání okolí Aucklandu, což jsou minimálně hodinové jízdy autem, protože město je to opravdu obrovské a potkáváte se tady neustále s šíleným provozem, jelikož plno hlavních tahů tady vede přes mosty skrz moře vlévající se do velké části města, jsem konečně viděl takový ten klasický Zéland jaký známe všichni z videí a fotek.

Ale zpátky ke kolům, právě při projížďkách mi Štěpán ukázal pár spotů s trailama kam občas zajede. První pocity...občas koukám jak péro na obří dirt tobogány a pak se zarážím nad vymletýma a neopravenýma korytama od vody, neopravené hrany na skocích apod. No jenže jsem si neuvědomil, že tady sezóna teprve začíná!

Img_0383

Poprvé jsem se při čekání na přílet kola svezl ne jedné testovačce kam mě vytáhli kamarádi. Šlo o testování endurek, trail biků a XC celopér od značek Yeti, Intense, Norco a Giant. Tak jak u nás je na kopcích "přespešlováno" tak tady letí Giant. Sponzoruje tu většinu akcí a parků. Testovačka probíhala v Riverhead Forest, kde sídlí i základně West Coast Riders klubu. Partička, která právě tuhle akci pořádala a stará se o zdejší tratě. Na kola byl potřeba udělat booking a ten jsme vlivem několika brk a piv po večerech posunuli až na 2 dny před akcí. Odpověď přišla pouze od Yeti...což mě asi nejvíce potěšilo, že si budeme moct vyzkoušet v dopoledne některé jejich TOP modely. Během celého dne akce vydatně pršelo, ale kluci mě utvrzovali, že Maory zima ani déšť nezažene. Sledovali jsme počasí a skrz něj jsme vyrazili chvíli před 12h právě na místo. Dorazili jsme pozdě na kola které byli pro nás zarezervovaná. Vypadalo to po našem příchodu, že je snad nějaká pauza, protože plno z kol viselo na stojanech. Tak chodíme od stánku ke stánku s otázkou zda by bylo možné nějaké kola vyzkoušet, ale bohužel všude rezervačky. Zapomínám zavírat pusu, slintám nad Intensem Carbine 2018, Yeti SB6 TR komplet osazené Kashimou a XTR nebo Norco na DVOčku. Jediná možnost testu nakonec byla u Giantu, kde jsem vyfasoval Anthem na 29" v plném osazení, ale bez teleskopické sedlovky. Jde o nejlepší model značky na XC a lehoučké traily. Trochu jsem se přemlouval...běžně mě takové kolo ničím neosloví, ale chuť na projížďku vyhrála. Do teď jsem si myslel, že výsadu co se týče ovládání komprese obou tlumiču na řídítkách má pouze Scott, ale jsem na omylu. Oťukáváme se a zjišťuju jak kolo díky tomuto systému svižně hrne do kopce. Už přijíždí shuttle bus (tady to je tereňák s vozíkem přizpůsobeným na vození kol) tak nasedáme na vozík i s kolama a hrnem se nahoru na kopec. Po pár minutách drkocání na vozíku skládáme kola a dívám se jak je trať mokrá, plná koryt s vodou a neuvěřitelně kluzká, protože celý kopec je z jílové hlíny. Většina lidí se dere ještě kus do kopce tak se vydáváme za nima. Boty po pár krocích nabírají na váze a strašně kloužou. Říkáme si tak to bude sranda. Už jsme na místě odkud se nastupuje na jízdu dolů. Chci si zkontrolovat tlak v gumách a teprve teď zjišťuju, že to bude trochu o život. Mám totiž obuto Maxxis Ikon. Prý megasvižný závodní plášť pro opravdové závodníky jak jsem někde četl.  Kupodivu pouze po jeden pád v prudké, odkloněné kořenové pasáži díky vysokému sedlu tzv. na špóku a už jsem z kopce dole. Dávám ještě jednu jízdu s tím, že si kopec šlápnu a zkusíme jinou trať. Taky tragédie, ale tentokrát bez pádu. Vracím kolo celej od bláta a buchta se mě ptá jestli to bylo slippery (kluzký). Ukazuju ji, že mi dala jediné kolo s těmato pláštěma, sama se začíná smát a s velkou omluvou si bere kolo zpět. Jako odměnu za odvážnost od ní dostávám pizzu.

Gopr0204

Minule jsem načal posílání kola leteckým cargem. Tak po pár napjatých dnech se mi dostalo konečně na Zéland. Než jsem přebírak krabici tak probíhalo asi 3h kolečko po místních úředníkách, kde jsem musel deklarovat vše co je v bedně a biosecurity kontrola. Biosecurity check kupodivu probíhal tak, že jsem jim řekl, že kolo mám opravdu čisté a žádná hlína na něm není (trošku tam někde byla). Jediné nad čím se pozastavili tak byl Alavis, který jsem přiznal a v ČR si jej  Celá tahle sranda dalších 100 dolarů mínus. Už se konečně dostávám do skladu s importovanýma věcma na Zéland, předávám všechny papíry vyhulenému maorovi v destě a ten mi veze na paletě krabici v trošku jiném tvaru než jsem ji předával v Mnichově. Chytám se za hlavu a beru si krabici do auta. Frčím bleskovou rychlostí domů (na dálnicích tu můžeš pálit max. 100km/h) ať můžu krabici otevřít a zjistit škody. Konečně se k tomu dostávám a zjišťuju, že moje a bráchova práce byla i po pár jointíkách excelentní. Skládám kolo a už si dávám první manuály na svojí kobyle po ulici jako zamlada.

Img_0392Img_0367

MAKÁM, TŮNÍM BAJK A KÁRU

Po menší odmlce, Zdar!

Trošku mě pohltil Novozélandskej život a prostě se mi v těch krásných dnech nechtělo sedět u počítače. Kilometrů na kole stále přibývá, ale už pomaleji, skrz novou práci, protože život na Zéloši ja opravdu drahej.

Co však na Zélandu není až tak hrozné v poměru s tím, co se tu dá jednoduše vydělat, je cena komponentů na kola a kola samotná. Nedávno se mi právě podařilo za zajímavou cenu upgradovat vidlice ne mém Specialized Enduro. Vyměnil jsem Rock Shox Pike RC za Fox 36 Float 2016 samozřejmě v kashimě a ze 160mm jsem přešel na 170mm zdvihu. Ceny dílů jsou zde často na bazarech nižší v přepočtu na naše koruny a trh je mnohem větší.

Img_0670

Ještě jsem Vám nepředstavil na čem vlastně jezdím. Měl jsem v plánu odletět na Zéland se dvěma koly. Jedno se, ale ke mě nedostalo. Měl jsem objednaného custom osazeného sjezďáka Propain Rage CF, ale trošku mě kluci z Německa zaskočili s dodávací lhůtou. Když jsem před odletem řešil nákup, což bylo někdy začátkem září, tak se mi dostalo informace po 2 týdnech od provedení objednávky a platby, že mé kolo bude dostání někdy v dubnu 2018... 7-8měsíců čekat? Když mi bude na NZ končit sezóna? To jsem fakt čekat nechtěl, a proto jsem posílání sjezďáka z ČR zatrhl.

Nakonec jsem s vizí, že si snad tady něco koupím, odletěl na Zéland se svým Specialized Enduro comp 2016. Na kole už nemám původního, až na zadní tlumič, sedlovky a hnacího ústrojí, nic. Zatím jsem se ještě nedostal blíže k bikeparkům, kde by mě toto kolo mohlo nějakým způsobem limitovat. Na zélandu jsou snad pouze 3 lanovky nebo střediska pro horská kola, jinak vesměs se jezdí všude shuttlem nebo po svých. Jedno je v Christchurch, Christchurch je na jižním ostrově, nedávno jim to tam celé zhořelo a otevírat se bude nejdřív v březnu. Druhé je v Queenstown a třetí Rotorua kam se s klukama brzo chystáme vydat. 4 lanovka je snad ještě někde ve výstavbě.

Další pecka na Zélandu je, že si na autě můžu dělat libovolné úpravy, prostě takový PIMP MY RIDE a nikdo už později neřeší, jestli věc navíc nebo upravená má homologaci pro provoz nebo ne.  V práci vyhazujeme denně plno různého materiálu, tak jsem si po pauzách vyrobil držák na kolo ať jej nemusím strkat do ložnice.

Img_0715

Příště se už zkusím rozepsat jednotlivě o parcích, které jsem už navštívil. Zdravím Vás všechny, podle fotek už do zasněženého Česka!

TIMBER TRAIL

Opět po menší odmlce, Zdar!

Dovolil jsem si dopřávat vánočního volna, které jsem využil k procestování severního ostrova Nového Zélandu. Poprvé jsem se podíval mimo jiné i do Rotoruy, ale o tom si povíme něco málo až v dalších příspěvcích do blogu, protože si nemůžu vyčerpat hned na začátku své nejostřejší náboje.

Mimo bikové parky je Zéland prošitý plno dlouhými, scénickými traily. Na jeden takový jsme se s partičkou čechů žijících na Zéloši vydali. Jeho jméno je Timber trail. Timber trail, protože převážná část vznikla na starých lesních cestách, kudy v dávných letech fousáči ve flanelkách a s sekyrkama za páskem vozili vytěžené dřevo.

Jointmap_new  Oregon_timber_trail-14

V pátek večer jsme dorazili na místo, provedli rozvoz aut pro následující dny a posléze rozjeli v Piropiro freekempu uprostřed lesa menší předboj aKa kalbičku před 85km projížďkou. Ráno nás nabral z kempu domluvený shuttle bus a odvezl všechno a všechny na začátek trailu do Pureora village. Hned od startu jsme dostali do nosu. Šlapali jsme kopec z téměř 550 m n.m. přímo na vrchol Pureora, který má 1 165 m n.m. Toto stoupání trvalo necelých 15km. "Stoupák" byl postavený pouze pro cyklisty a proto nebylo potřeba nikde slézat z kola. Po zdolání vrcholku bylo před námi téměř 25km dlouhý sjezd. Nic extra náročného z kopce nás ovšem nečekalo, ba naopak, občasné výhledy a zdejší příroda je epická. Po ujetí 40km se dostáváme zpět přímo do kempu, kde se opakuje stejný příběh jako předešlou noc. Chvíli jsme s vedoucí skupinou vymýšleli, že dáme trail na jeden zátah, ale né tolik zdatní kolaři měli problémy s bolavýma zadkama. Nedělní ráno jsem čučel na úpravy některých sedátek pro větší pohodlí. Nejvíc k smíchu, možná až k pláči, byla nalepená vložka na sedátku. Nikdo mi nechtěl prozradit kde ji kdo vzal, ale velikostí byla snad pro slony. Zbylých 45km bylo převážně z kopce. Po cestě jsme narazili na řeku s vodopádem, který nás na tolik oslovil, že jsem se tu s ostatními musel prostě vykoupat. Scénář se opakoval. Výhledy, panenská příroda a dokonce jeden vytesaný asi 150m dlouhý tunel v kopci. Ten se mi zaryl do paměti tím, že si to pálíš asi 40km/h z dolů a najednou musím zastavit a jet jak posranej, protože jsem prostě nic neviděl. Úplná tma. V hlavě jen myšlenka, jestli vjedu do toho potoka v pravo, který tunelem protíká nebo tu bude nějaká díra, cokoliv co mě nějak před koncem pojebe, tak to bude pešek.

25488428_10155985370592140_5757272568321142583_o   25398226_10212254833103619_3608863914334311547_o

Trail bych příště jel spíš na jeden zátah, protože výhledy a okolí už znám. Člověk by neřekl kolik času jsme ztratili čučením na zdejší krajinu. Je ideální pro sportovně založené rodinky, které mají nějaký ten kilák na kole nalítáno. Příště něco málo o Woodhill MTB Park. SEE YA!

25358672_10212254580857313_1897244275387185518_o   Timber-trail_optimized

WOODHILL BIKEPARK

Tak mě tu zase máte! Dneska něco málo o Woodhillu. Tenhle bikepark začal vznikat začátkem 90. let. Ano, někdy v době, kdy se v Evropě začaly rozšiřovat BMXka a MTB biky s přehazovačkou.

Bildschirmfoto-2013-03-23-um-15-27-24

Na tohle místo jsem se dostal po svém příletu, jakožto na první jakoukoliv Novozélandskou cyklo-aktivitu. Už po příjezdu jsem čuměl na dirt park hned vedle cesty a celej nadrženej jsem se na něj vrhal i přes všechny zavřené branky. První jízda v nějaké menší lajně, skoro vše naskákané na oči a už za mnou utíká borec ať od tud zmiznu. Na otázku proč, mi nebyl schopný odpovědět. Nejspíš protože, jak často bývá zvykem, tak do dirt parků nemůžeš s hrubým vzorkem.

Tady mi vznikla další z myšlenek o splnění snů, a to že se vrátím do mladých let. Jelikož je tu neuvěřitelně mnoho takových míst jako bylo tohle, skateparků apod., tak si pořídím snad brzo pevňáčka na lítání a do města. Ceny za tyto kola jsou zase na trhu směšné, v poměru co se tu dá vydělat. Za týden bez jídla mám na krásné kolo:)

P4pb6630794 26169002_10155435074861713_600379294496016752_n

Proč bikepark, i přes to, že tu není žádný vlek nebo bus, který by tě vozil na vrchol? Třeba protože těch trailů je tu za ty roky nespočetně moc! Je tu vstupné 10$, bez kterého tě nepustí do tohodle světa, šlapat si na kole. Tato myšlenka se mi líbí a kdyby to šlo, tak by ji měli zavést všude. Málo kdo pořádně ví kolik fyzické práce, papírování, domlouvání, běhání po různých institucích a peněz vlastně takové stavby podobných projektů stojí. Nedejbože pak vidím stránky plné negativních příspěvků a hejtů od teoretiků, co vůbec neví a na kole vlastně ani často neumí, na stranu lidí, kteří se snaží něco zrealizovat. Tak ať ty jejich kecy aspoň za-něco stojí :D

10984607_10153216436701713_2004360605986515516_n 11934970_10153302113131713_8813528772236027975_n

Celou dobu jsem měl tištěnou mapu v kapse a stejně jsem byl ztracenej. Často mě zachraňoval TRAIL FORKS. Označení nástupu na trail by se mohly jiní podle místních učit. Obtížnosti tu můžeš najít skoro všechny, ale DH černou fakt ne. Kdo by se taky s takovým kolem tlačil nebo snad dokonce kdo by s takovým kolem chtěl šlapat do kopce celej den. Byl jsem se zde podívat na začátku sezóny (zdejší “zima” je spíš takový několikaměsíční chcanec), protože je tohle první místo kde se dá ihned po deštích jezdit díky husté hrabance a pískovcovému podloží. Většina tratí a parků totiž leží na jílovcovém podloží a tam zůstává voda dlouhé dny stát. Plno parků po mokrých dnech své tratě zavírá, protože jsou šíleně kluzké a aby nemuseli dělat jejich re-shape. Tratě jsou tu hodně přírodní a díky členitému terénu tu mají shapeři skvělé místo pro nekonečné stavění. Snad jedinou výtku bych dal klukům za málo míst kde můžeš pořádně odlepit kolo od země. Podle fotek od party na FB však nezahálí, naslouchají požadavkům jezdců a staví jeden skok za druhým. Brzo budu muset zajet na tohle místo znova a zjistit progress a posuny ve stavbě. Už jsou to jenom přece 4 měsíce.

15540903_10154376676536713_3436165039799016610_o

z IP 88.103.228.*** | 5.10.2017 21:19
Vypadá to na solidní blog, jak často budeš vkládat příspěvky? dík
z IP 222.152.164.*** | 5.10.2017 21:35
Čau. Když bude o čem psát, bude čas a nálada tak rád něco přihodím častěji. Jinak asi 2x do měsíce by mohlo něco přibýt.
z IP 71.9.231.*** | 7.10.2017 17:40
zdar pane, uzivej, mozna se tam za tebou stavim,  jestli tam vydrzis nakejmten rokmnebo dva...uzivej, zdravim od Lake Tahoe/California... Jesenik reprezent pyčo
z IP 185.67.188.*** | 11.10.2017 17:28
Enjoy brooo, těžká závist!!! :P